Jabloň Golden Dobroslavo-Matesyus

Psal se rok 2011 a, obrazně řečeno, k nám zavítal čáp s nejkrásnějším miminkem na světě. S Dobroslavem. Já, zkušená biomatka a vášnivá čtenářka Dob jedových od Aničky Strunecké, odmítala jsem do vínku svým dvěma pokladům věnovat neplodnost. Přála jsem si, aby jejich spermie byli přinejmenším natolik mrštné, jako spermie jejich otce. Proto jsem brojila proti používání jednorázových plen, o kterých se tvrdilo, že není jisté, jaký dopad můžou mít chemikálie v nich obsažené, na potenciální plodnost, když se pořád dotýkají pytlíků našich synků. Naše dítka byla proto tedy oděna do látkových plen Bambino Mio. Nebylo to tak pohodlné, jako jednorázovky a přinášelo to s sebou více práce. Prát je bylo třeba, žehlit naštěstí ne. Ano, občas se stalo, že protekly. A pro případ, že by tam přistálo něco tuhého, se na plenu vkládal speciální papírový kapesník. Bobek se pak jen zabalil a zahodil do toalety. Jenomže kapesník se občas šoupl a pak bylo třeba plenu „odhovnit“. Pro tento případ jsem měla v koupelně kartáček na ruce, abych se jaksi nepatlala v hovnech holýma rukama. Zejména proto jsme měli v umyvadle umístěné sítko. Sítko jsem s železnou pravidelností okamžitě čistila a vyklepávala do záchoda, pakliže v něm přistál obsah umyvadlu nepatřičný. Až jednou...

Jednou jsme odjížděli na chalupu na víkend. Těsně před odjezdem se Dobroslavovi stala nehoda. Matýsek již značně natěšený na odjezd a nevrlý z dalšího čekání, nafasoval zelené jablko Golden Delicious, aby neprudil a zmlknul. Nezbylo než novorozeně přebalit a plínku očistit a namočit, aby nezasmrádla. Žel, Dobra se zrovna netrefil na kapesník, takže se stalo, že malý kousek hovínka přistál v umyvadlovém sítku. Zrovna, když jsem plenu čistila, přimotal se koupelny Matýsek s potřebou vyplivnout jadýrko z jablka, neboť se prokousal do jádřince. „Plivni to sem, do umyvadla,“ zvolila jsem cestu nejmenšího odporu s vidinu, že to hnedle vyklepu. Než jsem tak stačila učinit, Mates se bacil a odlákal mě jeho řev z koupelny pryč. Odjeli jsme.

Když jsme se v neděli večer vrátili domů, já našla v sítku kousíček suchého bobku a prasklé jablečné jadérko s vykukujícím kořínkem. Okouzlená bouřlivě intenzivním mateřským pudem, nedokázala jsem zmařit život právě narozené jabloně, takže jsem semínko vzala, ukázala Matýskovi a píchla ho do květináče k blahočetu. K mému překvapení na mne týden co týden vykukoval stále větší stonek, takže nezbylo, než jabloň přesadit do květináče. Léto s námi strávila s celkem pravidelnou zálivkou v květináči na chalupě. Ale na zimu jsme odletěli do teplých stěn městského bytu a na chuděrku jabloň dočista zapomněli.

Po zimně, na jaře, jsem jí našla na zápraží sedět v prťavém květináči a hlíně vyschlé do velkých puklin. Sželelo se mi jí a zalila jsem jí. Neuschla! Ožila!

Našli jsme jí na dvoře místo a zasadili. Rostla pomalu, ale sveřepě. Letos jí je, stejně jako Dobrovi, osm let a poprvé vykvetla krásnými voňavými a růžovými květy.

Kluci mají svůj strom. Mates dodal semínko, Dobra hnojivo. Společně přivedli na svět strom. Dokud se nám mládí stará o planetu sázením stromů, není to s naší civilizací tak zlé.

Viva la vida! Ať žije život!