John Robbins: Nová výživa, Pragma 2001
08.12.2013 15:01
Tak jsem, přátelé, přelouskala další knihu a ačkoli jsem věděla, že to nebude žádné snadné téma, takový mazec jsem skutečně nečekala. Kniha je natolik obsáhlá, že popsat vše zajímavé, objevné a šokující, co se v ní píše nejde, je třeba tu knihu přečíst a prozřít. Ale stejně, alespoň abych potenciální čtenáře nalákala tak její obsah lehce nakousnu:
První část... knihy se tématicky dost podobá knize T. Campbela: Čínská studie, kde autor předkládá důkazy o tom, že strava založená na rostlinné stravě je pro tělo blahodárná, zatímco ta živočišná s sebou nese významná zdravotní rizika.
Postupně autor přitvrzuje a podává zprávy o tom, když se nehodláme masa vzdát, co to tedy představuje pro zvířata, jaký je jejich život a smrt, a jaký dopad má jejich chov na životní prostředí. Takže nejdřív je čtenář seznámen s tím, jak je maso zvířat z jatek kontaminováno patogeny, antibiotiky, hormony a ozařováním, jaká to s sebou nese rizika v podobě nemocí typu: salmonelóza, lysteria, campylobakterie, či E.coli0157:H7. Výživná je i kapitolka o Creutzfeld-Jacobově nemoci, čili nemoci šílených krav. Pokud doposud čtenář nebyl ještě dostatečně otřesen, pasáže o velkochovech zvířat, otřesou sebeotrlejším jedincem. A přestože jsem věděla, že jak ve velkochovech, tak na jatkách se zvířaty nezachází hezky, tak některé skutečnosti, jako že se třeba krávy občas zapomenou omráčit a tak se stahují z kůže a rozčtvrcují za živa, nebo že čtyřměsíční telata od narození až do porážky žijí potmě v bedýnce kde nemohou udělat ani krok, a jsou krmeny speciální stravou aby byly anemické, proto aby měla světlejší a křehčí maso; a podobné praktiky - mě při čtení několikrát hořce rozplakaly.
Tak trochu odlehčíme: před časem jsem slyšela vtip:
Baví se dvě planetky a jedna se ptá druhé: „Jak se máš?“ A ta druhá odpoví: „Ále špatně, jsem chytla lidstvo...“ a první na to: „Neboj, to setřeseš.“
Čím víc toho o světě vím, tím víc začínám o lidstvu v moderních společnostech skutečně uvažovat jako o parazitovi, který se, ať už cíleně či mimoděk, snaží zlikvidovat život na planetě Zemi... nevěříte? Tak zpět ke knize:
A autor pokračuje, neboť on ten chov amerického dobytka má ještě další souvislosti a dopady na životní prostředí, které mě, přiznám se, nikdy předtím vůbec nenapadly. Jedním z nich je spotřeba pitné vody, která je obrovská, protože zvířata chovaná pro maso, toho nejen spoustu vypijí, ale hodně vody je třeba i pro jejich zpracování, a v USA se sladkou vodou zavlažují pole, kde jsou pěstovány krmné plodiny pro jejich nasycení. Naopak velkým množstvím zvířecích exkrementů dochází lokálně ke znečištění podzemních i pozemních vod.
Novinkou pro mě bylo, že dochází ke kácení pralesů ve Střední i Latinské Americe, aby se vytvořily pastviny pro pasení dobytka, zejména hovězího, chovaného pro maso. Mají pro to dokonce výraz „hamburgerizace tropických deštných lesů“.
Další neradostná kapitola je o mořích a jejich vyloveném a stále více vytěžovaném stavu, kdy čím dál větší procento ryb se dostává mezi ohrožené druhy, protože jejich lov probíhá tak rychle, že nemají čas se rozmnožovat a nemají možnost, kde se schovat. Člověk má chytré sonary a sítě a dokáže moře pustošit nebývale rychle. A kam to povede? Autor odpovídá: „Pravděpodobný důsledek pokračování současných trendů intenzivního rybolovu: hromadný kolaps mořských ekosystémů.“ (A přitom lze to nejcennější na rybách, tedy omega 3, levně nahradit lněným olejem.)
Až doposud vše, co jsem přečetla, bylo navýsost alarmující, šokující, ale šlo by s tím něco dělat. A jako nejhorší z hrůzný snů a science-fiction dohromady je kapitola o geneticky modifikovaných organismech (GMO).
To si tak při čtení člověk připadá, jak komparzista nějakého béčkového katastrofického filmu Hollywoodské provenience. Žel není to „science-fiction“, nýbrž „scicence-reality“.
Autor začíná zvolna a věnuje se lákavému tvrzení firem produkujících GMO, že takovéto plodiny by mohly vyřešit světový hlad a sníží se tím použití chemikálií. Skutečnost je taková, že se plodiny geneticky upraví tak, aby například po postříkání herbicidem nezašly, ale byly vůči němu rezistentní. Výsledkem pak není, snížení postřiků, ale na pole osázené GM osivem je možno kydat tuny a tuny herbicidu, v důsledku čehož pochcípou nejenom plevely, ale i žížaly a půdní bakterie, takže výsledná plodina je proseta chemikáliemi, neboť mrtvou půdu je třeba hnojit umělými hnojivy, a hádejte kdo na tom vydělává? GMO mají, jak autor předkládá stejný nebo nižší výnos než původní osiva. Ale mašinerie už je rozjetá a firmy vydělávají, tak se GM osivo prodává. Co naplat, že dáte-li vybrat krávě mezi klasickou a GM kukuřicí vždycky si vybere tu přirozenou. Firmy s GM osivy zacházejí tak daleko, že vytvořily sterilní osivo - tedy vy si jej koupíte, vysejete, odplodí a ty plody můžete sníst. Už je ale nezasadíte, protože jsou geneticky vyšlechtěna tak, aby byla neplodná. To přeci odporuje zdravému rozumu i životu? Neodporuje to ovšem prodeji a ziskům firem, které toto osivo prodávají. Jenomže, nikdy nikdo neví, kdy se to spráší s klasicky pěstovanými druhy a kolik generací rostlin nás může dělit od toho, než se to zvrhne a některá z důležitých plodin vyhyne, protože ta GM bude mít oproti přirozeným druhům nějaké výhody.
Jestli někdo doposavad nevěděl, co si myslet o GM potravinách, tak po přečtení této knihy, bude mít jasno: bude-li mít možnost volby (což není tak samozřejmé, jak by člověk očekával), dobrovolně se GM potravina jeho útrob nedotkne. Žel, a zase jsme u masa, většina hospodářsky chovaných zvířat, je GMO krmena. V této velmi výživné kapitole, kdy člověk nepřestává žasnout, autor čtenářovi velmi fundovaně a podrobně vysvětlí, jak se to má s mícháním a vkládáním genů. Odvěká selská poučka prvňáčka učícího se sčítat velí „nemíchat jablka s hruškami“. Žel, genetickým inženýrům očividně unikla, protože nedochází jen k míchání pověstných jablek s hruškami, ale taky jablek s opicemi, člověka s prasetem, virů s obilím... Zkrátka jakákoli možnost genetického inženýra napadne, může jí zkusit realizovat, aniž by měl sebemenší představu o tom, co může následovat. A přátelé, je jen otázkou času, kdy se něco takového zvrtne, začne se to chovat zhoubně, přemnoží se to a nikdo už to nezastaví. Po zasvěcení autorovým vhledem pochopíte, že atomová bomba, jaderné a chemické zbraně jsou ve srovnání s neomezenými genetickými mutacemi, v podstatě bezpečné nástroje s omezeným časovým polem působnosti. Pokud si člověk nedá říct, a nepřestane strkat prsty kam nemá, je jen otázkou času, kdy se něco vymkne kontrole. A protože je to oblast natolik nová a neprobádaná, nebude nám pomoci. Nechci to vidět tak černě, ale to co se děje mi nedává na výběr. Určitě si knihu přečtěte, to otevření očí za to stojí.
Na závěr své recenze bych se ještě jednou vrátila k výše citovanému vtipu. Mám pocit, že skutečně se na k naší krásné modré planetě, která z vesmíru vypadá jako drahokam, chováme jako přemnožený bacil či parazit, kterého je třeba setřást, anebo dostat pod kontrolu. Naštěstí pro přírodu, se velmi pravděpodobně brzy zničíme sami. Klasik říká, že „každá společnost blahobytu už je v momentě jejího dosažení odsouzena k zániku“, a přesně to se nám děje. Řítíme se plnou parou do záhuby. Budiž nám, naše erodovaná a chemikáliemi prosycená, země lehká.
Diskusní téma: John Robbins: Nová výživa, Pragma 2001
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.