Lipton, Bruce H.: Biologie víry, ANAG 2011

Biologie víry je knihou napomáhající osobnímu rozvoji, což by člověk od buněčného mikrobiologa nejspíš nečekal. A už teprve ne, že vychází právě ze svých vědeckých poznatků, nabitých zejména v buněčné biologii.

Už jste někdy četli, že byl objeven nový gen, který způsobuje nějaký určitý typ rakoviny? Nepochybně! Zděsíte se doufáte, že ho nemáte. A kdyby jo, tak se začnete hroutit, nebo si odstraníte tu část těla, která by mohla rakovinou onemocnět, tak jako Angelina Jolie ňadra. Bruce Liptnon je biolog, který přišel na to, že geny nejsou tím, co řídí náš nezvratný osud. Nejsme oběťmi svých genů! „Naše geny se v reakci na životní zkušenosti neustále přetvářejí.“, říká v knize autor. Tak kdo to tedy řídí každou naši buňku? Buněčné jádro?! Ani to není odpověď. Buněčné jádro je něco jako pohlavní orgán buňky, díky němu je buňka schopná se dělit. „Když není mozkem buňky ani DNA ani buněčné jádro, tak co to tedy je?“, klade si otázku Lipton a v zápětí odpovídá: Buněčná membrána – v angličtině se to dá hezky vyjádřit slovní hříčkou jako „mem-brain“, membránový mozek. To membrána propouští dovnitř a ven z buňky vše potřebné. Leč ani membrána není tím hlavním. To nejdůležitější, co ovlivňuje každou naší jednotlivou buňku, je prostředí, ve kterém se buňka nachází. A je to pozitivní nebo negativní zpráva, co myslíte, milí čtenáři? Sám autor k tomu na straně 56 říká: „Geny nejsou osudem! Vliv prostředí, včetně výživy, stresu a emocí mohou tyto geny modifikovat, aniž by měnily jejich základní plán.“

Takže nikoli osud, okolnosti, náhody a kdovíco ještě, ale my sami si řídíme své prostředí. Tím, co jíme, tím, jací jsme duševně, čím se zabýváme a trápíme. Psychosomatika není nic nového pod sluncem. Lipton jen vědecky potvrdil, že je tomu skutečně tak. Můžeme se nechat ovlivňovat okolnostmi a zmítat se strachy, anebo můžeme čapnout svůj život do tlapek, nenechat se ovlivňovat kde čím, ale jít si za svým snem. Udělat všem padesáti miliardám buněk našeho těla co nejlepší prostředí, a tím si stvořit vlastní šťastný svět. Jak je to prosté, že?

Zázraky se dětí a víra hory přenáší. Lékařská věda je nedokáže vysvětlit a tak pro ně vynalezla přiléhavý název: spontánní uzdravení.  Naše doba je v mnohém zlomová. A přestože stále ještě "lpíme na fyzikálním světě Newtonova učení a ignorujeme ten neviditelný kvantový svět Alberta Einsteina,"(s.84) můžeme si být jistí, že to nebude trvat dlouho. "Z dnešního pohledu mělo být mně i jiným biologům jasné, že newtonovská fyzika, jakkoliv se zdá hyperracionálně uvažujícím vědcům elegantní a uklidňující, nemůže nabídnout celou pravdu o lidském těle, natož o vesmíru." (s.84) "Trvalo to dlouho, ale kvantová biologická revoluce je už blízko. Medicína bude nakonec vtažena – byť se bude zprvu bránit, kopat okolo sebe a vřískat – plnou silou do kvantové revoluce,"(s.104) dodává optimisticky autor.

Přestože knihu je třeba číst hodně pozorně a snaží se být čtenáři srozumitelná, vědeckému jazyku se z principu věci vyhnout zcela nešlo, proto jí považuji za těžší literaturu. Nicméně, rozhodně stojí za nejdeno přečterní! Lipton skutečně vykládá svá vědecká tvrzení na výsost optimisticky a vlévá tak čtenáři pocit, že nic není ztraceno. Bude lépe, jen se o to musíme krapet přičinit. Konec této recenze bych asi nechala na samotném autorovi knihy: „Jste připraveni využít svou vědomou mysl k vytvoření života překypujícího zdravím, štěstím a láskou bez pomoci genetických inženýrů a bez toho, aby se z vás stali lidé závislí na lécích? Jste připraveni přemýšlet o skutečnosti, která je alternativou té, již vám zprostředkuje lékařský model lidského těla jako biochemického stroje? Nemusíte nic kupovat ani nic odstranit. Jde jen o to, dočasně odložit zastaralou víru, která vám byla předána prostřednictvím vědy a médií, abyste mohli uvažovat o onom vzrušujícím novém uvědomění, které vám nabízí nejmodernější věda.“ (str. 21) Nuže vzhůru za napínavým dobrodružstvím na stránkách této neobyčejné knihy a posléze do života, který si můžeme učinit šťastnějším.

Autor recenze: Tereza Marková