Narby, Jeremy: Kosmický had; Po šamanských stezkách k tajemnému jazyku DNA a ke kořenům poznání, Rybka Publishers 2006

Když jsem před pár lety četla knihu Kosmický had, totálně mě uchvátila. Vzbudila ve mně zájem o molekulární biologii a kvantovou fyziku. Teď, když jsem založila Recenzník a přelouskala několik knih z výše zmíněných oborů, rozhodla jsem se napsat recenzi i na ní. Jsem barbar a do svých knih čmárám poznámky a hlavně podtrhávám vše zajímavé. Myslela jsem si, že si přečtu to důležité podtrhané a napíšu recenzi, jenže začetla jsem se... A byla jsem okouzlena, stejně jako poprvé. Nechápu, jak jsem mohla takovou spoustu zajímavých věcí zapomnout?! Navíc zde hraje roli i skutečnost, že poté, co jsem ještě nastudovala další spřízněné obory, jeví se mi informace v knize napsané v novém světle.

Hlavní myšlenkou celého díla je skutečnost, které si autor při svém antropologickém výzkumu povšiml a scie, že šamani ve svých vizích po celém světě vídají hady, žebříky do nebe a další zajímavé objekty, které se až nápadně podobají dvojšroubovnici DNA a objekům z molekulární biologie. Vyvořil proto vědeckou hypotézu, že šamanské chápání duchů odpovídá vědeckým teoriím DNA. Šamani se ve svých vizích po požití halucinogenů, v tomto případě nápoje zvaného ayahuasca, dostávají „do těla“ na tu nejmenší mikro-molekulární úroveň, kde se dozvídají nové poznatky z přírodního léčení anebo přímo léčí. Vzhledem k mnohým vyléčením nejroztodivnějších chorob skrze šamany po celém světě, lze s s Narbym souhlasit, že to dává smysl. Jak z toho ale udělat vědeckou knihu a prokázat něco, co se nedá vědecky změřit, zvážit a pokus opakovat, zkrátka vědecky prokázat? Některé skutečnosti přesto, že jsou zcela očividné a zjevné, zkrátka nelze vědeckými metodami prokázat. To ale neznamená, že neexitují. Z mého úhlu pohledu jde spíše o vědeckou nedostatečnost, než o neexistenci jevu samotného.

Narby knihu pojal jako autobiografické vyprávění. Taková románová podoba vědeckého výzkumu, navíc nesmírně zajímavého, ve kterém dochází k propojení akademického života, a terénního výzkumu mezi indiány a osobním i vědeckým prozkoumáním halucinogenní ayahusacy.

Narby je uznávaným antropologem. A antropologie je vědecký humanitní obor o člověku a jeho zvycích a projevech zasazených v kulturních podmínkách, který je velmi propojený s mou srdeční záležitostí – religionistikou. Kniha psána spíše odborně a její obsah i forma mě totálně uchvátili. Takže vlastně nevím, jestli má recenze bude mít odpovídající hodnotu, pro široké vrstvy čtenářů, protože stejně jako matka rozplývající se nad genialitou vlastního potomka, nedokážu být k člověku, který vědecky odpovídá na mnou tolik hledané duchovní otázky, dostatečně kritická.

Pokud se zajímáte o genetické predispozice, anebo pokud hledáte odpověď na otázku o původu člověka, pokud vás tradičně předkládáná víra dostatečně neuspokojuje a potřebujete trochu sofistikovaně propojit neslučitelné – víru a vědu je to kniha právě pro vás a k přečtení ji naprosto a vřele doporučuji.

A ještě jedna věc mě napadá, proč si Narby zasloží obdiv. Pohybuje se ve vědeckých kruzích a ačkoli zrovna tam by měly být hlavy otevřené, stáva se, že jsou zkostnatělé. A přijít pak s vědeckou teorií, vlastně hypotézou, jejíž ověření je prakticky nedokazatelné, chce notnou dávku odvahy, protože bez ohledu na pravdivost, bude zcela určitě pojenprv terčem kritiky. A na to já bych odvahu asi nenašla. Sepsala bych si své veledílo do šuplíku, a při první ukázce fundované osobě a troše kritiky bych si zalezla do ulity a v šuplíčku by ono veledílo upadlo v zapomnění rozhryzáno hlodavci nebo počítačovými viry. Ještě, že Narby není takový posera jako já. Možná i to je takový meziřádkový velký odkaz jeho díla, že by se člověk měl snažit dát světu možnost nahlédnout do toho co si myslí, bez ohledu na to, co tomu řeknou ostatní. To už je ostatně, jejich věc... Nicméně mnohým to může pomoci posunout se dál ve svých myšlenkových a životních pochodech.

Autorka článku: Tereza Marková

A teď trocha mých filosofických úvah, k nimž mě inspirovala nejen kniha Narbyho, ale i B. Liptona a dalších. Narby v knize píše, že někteří ze šamanů ve svých vizích viděli život vnuknutý na planetu Zemi od někud z vesmíru. Narby myšlenku rozvádí dál a uvádí, že je prakticky nemožné, aby DNA, která je přítomna ve všem živém a je natolik obsáhlá a komplikovaná, že je prakticky nemožné, aby se utvořila sama o sobě. Navíc mnozí odborníci, zejména mikrobiologové a genetičtí inženýři, se shodují na tom, že DNA  je určitá forma "textu". O to víc je zarážející fakt, že vlastně tito vědci nepředpokládají, že tento "text" má svého autora a svůj smysl. To potom vysvětluje nesmyslné a náhodilé zasahování genetických inženýrů do DNA rostlin nebo živočichů, případně nahodilé kombinování obého a čekání „co se z toho vyvrbí“. Kdo mi nevěří nechť nahlédne např. do knihy Nová výživa od J. Robbinse a zděsí se na vlastní oči sám. Ale to nechme stranou.

Mýty přírodních národů a prapůvodních obyvatel Země se shodují, že na počátku všech mýtů o stvoření světa se vyskytují dvojčata a had. Včetně mýtů předcházejících křesťanství. Což je, myslím, dost zajímavý fakt, více na stranách 69-75 Kosmického hada. DNA navíc není ženského nebo mužského rodu, byť jí obsahují obě pohlaví. A šamani všude a světě ve svch změněných stavech vědomí vidí žebříky a hady, kteří jim vypráví že tu jsou od počátku.

Připustíme-li to jako fakt, tak o to víc se mi jeví jako nebezpečná hra s ohněm, jak si genetičtí inženýři zahrávají s DNA. Kdyby se lidi více zajímali o geneticky modifikované plodiny, o tom, co mohou způsobovat v těle a jak se jim zvířata, mají-li na výběr, svou přirozenou inteligencí vyhýbají, určitě by více brojili, proti rozšířenému pěstování těchto plodin. Už jen fakt, že pouhým čtyřem procentům z genetckého kódu vědci rozumí a zbývajícím 96% nerozumí, o něčem svědčí. Prostě zkoumání DNA vyžaduje mnohem víc než jen pár desítek let výzumu. Zahráváme si s něčím, co nás hluboce přesahuje Obvávám se, že v momentě až pochopíme která bije, bude pozdě, zničíme se. Možná, že už je pozdě, jen se to ještě neprojevilo v plné síle.

Docela by mě zajímalo rozluštění toho, jak to je s naším původem a smyslem našeho života. Šamanům ve vizích často hadi říkají, že informace určitého typu jsou určeny pouze umírajícím, takže se třeba na naší poslední cestě dozvíme, co nám bylo skryto. A nebo taky ne. Kdo ví... jednou pochopíme... možná... snad...