Proč nechci jíst geneticky modifikované potraviny

Často se mluví o geneticky modifikovaných (GM) potravinách. Jedni prosazují jejich pěstování a široké rozšíření skoro až fanaticky. Druzí, stejně fanaticky odmítají pozřít cokoli GM do úst.

Tak co s tím? Problematiku jsem lehce studovala. Nejdříve jsem si pustila nějaké dokumenty, proč je výhodné pěstovat geneticky modifikované potraviny. Propagátoři tvrdí, že potravina se geneticky upraví tak, aby například nechutnala svému největšímu škůdci, který na ní pak nejde a není nutno jí toliko stříkat. Propagátoři tvrdí, že GM organismy a plodiny mají vyšší výnosy a lze s nimi dobře zachránit i hladovějících v Africe a zemích třetího světa. (To že se to dosud neděje, a asi ani dít nebude, je věc jiná, důležitá je ta potence). A vrcholným tvrzením je, že GM organismy netřeba toliko stříkat chemikáliemi, protože například GM kukuřice má v sobě zabudovanou rezistenci na postřik a hubič veškeré zeleně pesticid, respektive herbicid zvaný Roundup. To znamená, že se pole s kukuřicí postříká tímto Roundupem a všechno, co by tam chtělo růst pochcípe. Jediná zeleň, která to přežije je GM kukuřice. No nezní to skvěle? Jak je ten homo sapiens vyspělý, že?

A podíváme se na věc i ze stránky druhé, jo? Pojďme na to.

Genetičtí inženýři modifikují potraviny stylem, že vytrhnou nahodilou libovolnou část genu z jedné rostliny a nahodile ho strčí do genu jiné rostliny a čekají, co to udělá.¹ Dříve šlo míchat jen jablka s jablky a třešně s třešněmi. Dnešní genetické modifikace umožňují nejen míchat jablka s třešněmi, ale míchat třeba geny jablka s geny myši, nebo slona, nebo člověka… Samozřejmě s nadějí, že přenesou právě tu žádoucí vlastnost.

A jak to máme s tím menším stříkáním chemikáliemi? John Robbins k tomu říká: „V touze po tom, aby veřejnost viděla jejich produkty (firem pěstujících GM organismy) jako užitečné, tyto společnosti opakovaně tvrdí, že pěstování geneticky modifikovaných plodin vyžaduje menší dávky pesticidů. Skutečnost je však zcela jiná. Pěstujeme-li plodiny odolné vůči herbicidům, můžeme okolní plevel postříkat dříve nemyslitelným množstvím herbicidu a úroda zůstane prakticky nedotčena.“² Takže ne méně chemie, ale mnohem více se používá k pěstování takovýchto plodin. Takové množství chemie ale způsobí, že vymře veškerý život v půdě, brouci, žížaly i půdní houby a bakterie. Tyto mikroorganismy pomáhají rostlinkám vstřebávat živiny z půdy. Když je vyhubíme, musíme taková pole ještě hnojit chemickými hnojivy, jinak by tam nic nerostlo. Půda je zničená, erodovaná. A plevel v přírodě, se stejně tak jako viry a bakterie na antibiotika v našich tělech, adaptuje a stává rezistentním. „Podobně i transfer genů mezi geneticky naprogramovanými zemědělskými plodinami a okolními přirozenými druhy vede ke vzniku vysoce odolných druhů superplevelů.“³ A jaká je reakce na odolnější plevel? Víc chemie, víc postřiků, víc zničené půdy, větší výsky rakoviny, rychlejší cesta do pekel…

Nejčastěji používaný herbicid na plevel Roundup není zdaleka tak bezpečný, jak hlásá jeho výrobce Monsanto. „Americký Fish and Wildlife Service identifikoval 74 druhů rostlin potenciálně ohrožených glyfosfátem, hlavní aktivní složkou Roundupu. Glyfosfát zabíjí ryby již v koncentraci 10 částic ku milionu, brání v růstu žížal a zvyšuje jejich úmrtnost. Je rovněž toxický pro půdní mikrooby, kteří rostlinám pomáhají vstřebávat živiny z půdy.“⁴ Bez brouků a žížal je země málo provzdušněná, takže když zaprší, steče voda po povrchu pryč a vláha se obtížně zasakuje. A pak se divíme, že to řeky nepoberou. Máme povodně a prázdné studny. Ale postřiky jdou ještě mnohem dále. Neohrožují jen život pod zemí, ale i nad ní. Tím, že se zničí široké spektrum plevele, jež poskytuje potravu hmyzu a jehož semeny se živí ptactvo. Může tak dojít k vymírání ptačích druhů. A zejména: chemické postřiky ničí včely. A to je už problém, kterého bychom se měli bát. Albert Einstein řekl, že když vymřou včely, zbývají nám už jen čtyři roky života. „O chov včel musí mít vlastně maximální zájem každý člověk, protože na chovu včel závisí v lidském životě skutečně více, než si člověk myslí.“⁵, říkal všestranný vědec a vizionář Rudolf Steiner už v roce 1923. A včely jsou obzvláště háklivé na jedovatou chemii. K napsání tohoto článku mě vedla nedávná zkušenost mého známého, kterému po postřiku okolního pole vymřely včely. A když chtěl v zemědělském družstvu vysvětlení, řekli mu, že to byl nekvalitní postřik z Polska. Ale že to pole se potom sklidí a obilí nám namelou do chleba, my z toho onemocníme nikoho nezajímá. Družstvo pár stovek ušetřilo!

Soudobí velkokapacitní zemědělci si nechali vnutit názor, že bez chemie, už to dnes nejde. Ale jak to, že dřív to šlo? Money, money, money, až na prvním místě třeba do vymření lidstva. A tak „stříkáme naše pole jedovatou látkou, abychom mohli používat důmyslnou technologii, která z velké části není potřeba. Existují jednodušší mechanické způsoby, jak se vypořádat s plevely. Žádná z těchto ekologicky šetrných metod však nemůže být patentována a prodávána a žádná nejde dohromady s monokulturami a závislostí na chemikáliích, takže pro Monsanto a další agrochemické společnosti, které dominují v oblasti genetického inženýrství, nejsou zajímavé.“⁶

A jak je to s těmi vyššími výnosy u GM plodin?

Kdyby byly rostliny geneticky upravovány tak, aby pomohly vyřešit problém světového hladu, očekávali bychom u nich vyšší výnosy. Nic však nevypovídá o tom, že by vyšší výnosy skutečně měly. Ve skutečnosti přibývá důkazů o opaku. S tradičními odrůdami pěstovanými ve stejných podmínkách, geneticky upravená sója vykázala výnos o téměř 10 procent nižší.“⁷

A jak je to s tím nakrmením lidí ve třetím světě?

„Tento argument říká, že je to v každém směru klamání veřejnosti. Předně, produkty genetického inženýrství nejsou potravou lidí třetího světa… Sójové boby jsou potravou prasat a hovězího dobytka Severu… Všechny tyto investice v zemědělství jdou do zvyšování obratu v obchodě s chemikáliemi a stále větší kontroly ze strany monopolů. Vše se odehrává v privátní sféře, v rámci společnosti, které nemají nic společného s charitativní sférou. Jsou součástí sféry obchodní. Potraviny, které vyprodukují, budou dokonce ještě dražší.“⁸

A víte, co je důležitější, než dát hladovému najíst? Důležitější je naučit ho, aby si uměl potravu obstarat nebo vypěstovat sám. Logické že? To není z mé hlavy, na to už přišli mnozí přede mnou. Ale firmy produkující geneticky upravené plodiny nic takového nechtějí. Ani v Západním světě a už vůbec ne v zemích třetího světa. To, co skutečně chtějí jsou peníze skrze pravidelný odběr osiva. Jak si jinak vysvětlit vrcholnou zvrácenost proti přírodě, kdy tyto společnosti „geneticky mění semena tak, že jejich potomci zůstávají sterilní. Tato technologie uvedená do praxe by zajistila, že farmáři by nemohli skladovat vlastní osivo. Každý rok by museli kupovat od Monsanta nové.“⁹

O tom, že situace už začíná být donebevolající svědčí i nedávné vyjádření papeže Františka ke genetickým modifikacím a pesticidům: „V mnoha oblastech po zahájení pěstování GMO došlo k zabrání úrodné půdy několika málo vlastníky, postupnému mizení drobných zemědělců, kteří jsou ztrátou půdy vytlačováni z přímého pěstování potravin.

Rozšiřování GM plodin likviduje komplexní síť ekosystému, omezuje biodiverzitu plodin a ovlivňuje současnost i budoucnost regionálních ekonomik. … Jsme nemocní ze znečištění životního prostředí, jeho součástí jsou i hnojiva, insekticidy, fungicidy, herbicidy, zkrátka toxické pesticidy určitě. Jejich výrobci vytvářejí začarovaný kruh závislosti, ve které každá lidská snaha o řešení problému, ve skutečnosti jen problém prohlubují. Např. toxické pesticidy zabijí mnoho pro zemědělství prospěšných ptáků a druhů hmyzu. Jejich vymizení se pak řeší další technologickou intervencí, která přináší další potenciální rizika. Svět je následkem těchto lidských intervencí v zájmu zisků a konzumerismu méně bohatý a krásný, více a více šedivý, závislý na nových technologiích a charakteristický neomezeným růstem spotřeby.“¹⁰

Proto brojím proti geneticky modifikovaným rostlinám. A dokud žiju v Evropě a mám možnost volby, volím přirozenou potravinu. V Americe už v mnoha případech takovou možnost nemají. Nenechme si vnutit názor, že GM plodiny jsou bezpečné a netřeba je ani uvádět na obalech. Opatrujme si svou možnost volby dokud máme čas. Naše zvířata ve velkochovech tu možnost nemají, dostávají hodně GM plodin. Když však mají možnost si vybrat, berou ty přirozené. Proč asi?

„Už nyní existuje studie o tom, že když lidé tráví geneticky upravené potraviny, dostávají se do střev uměle vytvořené geny a mění vlastnosti prospěšných střevních bakterií. (Heritage, 2004; Netherwood et al., 2004)“¹¹ A náš střevní mikrobiom je hodně důležitý pro život, pro to, jak se budeme cítit, na co budeme mít chuť, jak budeme bojovat s infekcemi. Nechceme se přeci stát pacienty lékařů: lidí, kteří o nás nevědí zhola nic a podávají nám léky, o kterých vědí pramálo, na nemoci, které znají jen trochu. To není z mé hlavy, toť parafráze Voltairea ¹². A nebo jinak: „Lékař léčí, příroda uzdravuje,“ tady ale kladu apel na to: neonemocnět!, neboť nemocnými plodinami těžko se léčit. „Nechť je jídlo tvým lékem,“ hlasoval přítel Hippokrates už v předkřesťanských dobách. Myslím, že věděl, co říká. Držme se toho.

Nejvíce GM plodiny: kukuřice, sója, řepka olejka, bavlník… rajčata, brambory, rýže…

Firmy zabývajícíc se genetickým inženýrstvím: Monsanto, DuPont, Astra-Zeneca, Aventis, Novartis…

Jiné výrazy pro GM potraviny: geneticky modifikované, GMO-geneticky modifikované organismy, transgenní plodiny, biotech potraviny (to zní skoro jako kdyby to bilo BIO…)

Autor článku: Tereza Marková

------------------------------------------------