Strunecká, Anna: Babské rady profesorky Strunecké, Miloš Palatka – ALMI, 2014

Někteří lidé vám vstoupí do života, a ten už pak nikdy není jako dřív. Já to tak mám s paní profesorkou Struneckou. Ačkoli jsem se s ní nikdy nesetkala osobně (což je, myslím, pro nás obě velká škoda) :), přečetla jsem od ní, co šlo, a její knihy Doba jedová a Doba jedová II bych dala jako povinnou četbu na prahu dospělosti každého mladého člověka. A znovu pak všem ženám, které se chystají otěhotnět a přivést na náš svět dalšího človíčka. Ano, je to tak. Název „Babské rady“ je tak trefně zvolený, protože právě ženy jsou ty, které zpravidla rozhodují o tom, co se bude v rodině konzumovat. Pokud se jim narodí mimi, tak jsou to ony, které kojí, mixují první příkrmy a nakupují různé dětské pokrmy pro svůj poklad. Všude panuje apel číst etikety a necpat do sebe ani do dětí, nic nezdravého. Knihy paní profesorky Vám pomohou osvětlit, proč jsou některé „prasárny“ přidávané do mnoha jídel, včetně těch pro děti, tak ukrutně nezdravé, a co mohou způsobit, když se jimi budete dlouhodobě a nepozorovaně živit a nebudete se jim cíleně vyhýbat.

Babské rady tématicky navazují na předešlá autorčina díla: Doba jedová, Doba jedová II, Žijeme opravdu v době jedové? Ano - v tomto případě je „opakování skutečně matkou moudrosti“. A přestože se ozývá na jistá témata ve všech knihách stále stejný apel, přesto se mi stává, že „nezapomenutelné šokující pravdy“ zapomínám. A to se často chvástám, že mám dobrou paměť. Ale kdeže! Repetitio est mater studiorum! To je oč tu běží…

Ta kniha, ač útlá, je tolik obsáhlá, že zmínit zde vše důležité nelze, protože v ní je důležité vše. To si musíte přečíst! Ale mám-li nalákat tak vězte, že autorka v díle rozvádí škodlivost toxicity hliníku, seznamuje čtenáře pod jakými novými a zdánlivě neškodnými názvy se skrývá velmi škodlivý glutamát sodný (proteinový hydrolyzát, kvasničný hydrolyzát, kvasničný extrakt apod.). Proč by se člověk měl vyhýbat nejčastěji předepisovaným lékům všech dob – statinům (lékům snižujícím cholesterol). Nebo třeba jak nám může škodit kosmetika, respektive hormonální disruptory v ní obsažené.

Autorka jde však dál a věnuje se mnoha kontroverzním tématům, alespoň pro člověka doposud netknutého znalostmi o zdravém životním stylu. Jsou jimi například preventivní masáže prsou u žen, na rozhýbání lymfy proti rakovině, která ňadra může postihnout. Nepochybně nejkontroverznějším tématem však budou tzv. „fekální transplantáty“, které nabízí geniální jednoduché řešení, často neřešitelných zdravotních obtíží.  Břicho, zejména tedy bakterie trvale žijící v našem těle nazýváme mikrobiom, a mnozí vědci tvrdí, že je to náš „druhý mozek“. A také místo, ve kterém zejména sídlí imunitní systém. Jenomže když onu zdravou mikroflóru ve střevech vytlučete antibiotiky, tak se jen velmi těžko obnovuje zpět. Zpravidla už se nikdy neobnoví do původní podoby. A jakkoli strašidelně nebo nechutně to může znít, při zapojení selského rozumu (podloženého vědeckými fakty) musíme dát paní profesorce za pravdu a uznat, že v jednoduchosti je krása.  (Obsáhlá poznámka pod čarou.) Proto je dobré o svá střeva pečovat a posílat jim, co jim prospívá. Zejména potraviny bohaté na vlákninu a přirozeně zkvašené produkty - jako jsou zakysané mléčné výrobky, nebo kysané zelí a pickles. Vyšší level péče o střeva představují klystýry a půsty. 

Paní profesorka totiž z vědeckého hlediska potvrzuje, mnoha tisíciletími a mnoha náboženstvími ověřenou skutečnost. A sice jak blahodárné pro organismus je hladovění a půst. Když ale někdo má problém vydržet nejíst, je tu docela dobrá možnost tzv. intermitentního - tedy přerušovaného - hladovění. Člověk zpravidla ze dne, který má 24 hodin jí osm hodin – třeba od 9 do 17h, a zbylých 16 hodin nejí nic a pije jen vodu nebo bylinné čaje, neboť se organismus zbavuje toxinů. Při jednodenní aplikaci to nemá žádný valný efekt, ale při dlouhodobém dodržování to může být velmi přínosné pro ozdravení organismu. A blahodárné je to i pro naše peněženky.

Všichni asi víme, co nejíst. Ale přesto si to zopakujeme: bílá mouka, cukr, limonády, umělé ztužené tuky, uzeniny, sladkosti, umělá sladila. A už slyším ty výkřiky: „No jo, ale to bys nemohla jíst nic!“ Ale mohla, dokonce to může být i stejně chutné, jen to vyžaduje čas na přípravu… Pro nevěřící Tomáše autorka na straně 160 dodává: 

Pozn.: Mikrobiom – tak se nazývá soubor mikroorganismů, žijících všude v našem těle, zejména v tlustém střevě. Je tvořen, bakteriemi, pslíněmi a v některých případech i prvoky (a někteří vědci mezi ně řadí také viry). Mikrobiomu se také věnuje prof. Helena Tláskalová z Mikrobiologického ústavu AV, která k nim v Meteoru prozradila: „Mikroorganismů je v lidském těle asi desetkrát více než vlastních buněk. Konkrétním číslem vyjádřeno je to 10^13 (deset bilionů) lidských buněk proti 10^14 (sto bilionům) mikrobů. Početně jsou sice v převaze, ale co do celkové hmotnosti tomu tak není. Kdybychom je všechny zvážili, bylo by jich jen něco přes kilogram. Zato jsou doslova všude.“  (ČR Dvojkka, Meteor 2015-03-21) Nejdůležitější je zejména mikrobiom v našich střevech: "Střevo představuje nějvětší povrch, který je v kontaktu se zevním prostředím. Když si vezmeme povrch kůže, tak je to pod dva metry čtereční. Když si ale vezmeme povrch gastrointestinálního zažívacího traktu, tak je to 200 metrů čtverečních. A to střevo je právě největší plocha v tom kontkatu. Navíc imunologie ukázala, že jeden z největších imunitních orgánů - s největším počtem imunitních buněk, je ve střevě." (Meteor tamtéž) Mimochodem už i Hippokratés (460-370 př.n.l) tvrdil, že "všechny nemoci začínají ve střevech". Takže přátelé, nic nového pod sluncem!

Prof. Jaroslav Petr v jiném Meteoru pronesl: „Odhalit nám bohatost našeho mikrobiomu pomohla až genetika. My v břiše hostíme asi 1000 různých bakterií a navíc každý z nás má trochu jiné ty bakterie. Například jiný mikrobiom mají děti porozené přirozeně, které pošly klasickými porodními cestami, zatímco ty, které byly porozeny císařským řezem to mají jiné. A v momentě kdy dostaneme antibiotika a to je pro náš mikrobiom těžká rána. Zredukuje se jeho početní stav i druhové spektrum. Jeho obnova trvá mnoho let a zpravidla se už nikdy zcela neobnoví.“

Špatné trávení a poškozená střeva mají často děti s autismem, jak jsem, myslím,  někde četla u paní Strunecké. Obecně stav našich střev může souviset i s rozvojem různých duševních chorob. Vlastně všech chorob. Proto je nesmírně důležité o svá střeva pečovat. A když už nám antibiotika traktem prošla a vyhubila některé zdraví prospěšné obyvatele našich útrob, je dobré je odněkud vzít a dopravit je na své místo v malé míře zpět. Ony už se pak rozmnoží a naváží na své vyhynulé předchůdce. Našemu zdraví ku prospěchu!