Zdeňka Jordánová: Tvoje dítě jako šance pro tebe, Nakladatelství Vodnář 2005

Malá růžová kniha do které se mi vůbec nechtělo. Už jsem o dětech přečetla ledacos a tak jsem si říkala, že už mě nebaví číst některé informace pořád dokola, navíc už mám čtyři a půl letého a dvouletého syna, takže už jsem za ty roky něco pochytila, vyzkoušela a naučila se. Ale pak jsem se začetla... a nemohla se urvat.... Kniha je naprosto, ale naprosto, skvělá plná konkrétních příkladů a cenných rad. Doporučuju k přečtení každé matce, která se nespokojí s typickou tupou výchovou toho „jak to dělá každej“, ale domnívá se, že chce pro své děti to nejlepší, a že to, jak žije většinová společnost je možná běžné a „normální“, ale zdaleka to ne ní to nejlepší, jak žít ani pro matku ani pro dítě. Takže každý, kdo je nakloněný tomu, něco se svým životem dělat, nechovat se jako stádní jedinec, ale pracovat na sobě a na chybách, kterých jsme se dopustili a dopouštíme, a co nejvíce je eliminovat a žít se svým dítětem v harmonii a otevřeném a přátelském vztahu, měl by knihu paní Jordánové nejednou přelouskat. Chce to ale sebrat odvahu a začít žít jinak, říkat, co si myslím, a chovat se podle toho, co si myslím. Přestat se schovávat za to, že tohle se tak nedělá a co by tomu řekli lidi. Pokud chci být pro své dítě skvělou matkou, pak předně potřebuju být sama sebou a to je někdy sakra obtížný úkol, protože za ty roky v naší pokřivené společnosti, už jsme se mnohému z této dovednosti odnaučili. Takže doporučuju ještě před Jordánovou přečíst Čtyři dohody od Ruize. Myslím, že se ty knihy, tak trochu doplňují, nebo „mluví podobným tónem“ a apelují na osobní rozvoj a na trvalou práci na své osobě. Je to potřeba. Nikdo nás neučil jak být dobrou matkou, ale co hůř, pokud jsme neměli osvícené předky, tak ani to, jak být sám sebou. Je tedy co dohánět. Tak vzhůru do toho a půl je hotovo.